Na skok do české kuchyně

20. březen 2019

Třetí díl podcastu Czech with Iva je celý o jídle! O tom tradičním. A jako bonus prozradím tip na jeden skvělý nealko drink, který musíte v Česku ochutnat. :-)


Transkript


Dobrý den vám všem, já vás vítám už u třetího dílu podcastu Czech with Iva, který má za cíl pomoci zdokonalit a zlepšit porozumění češtiny, pokud se učíte češtinu jako cizí jazyk. A dnešní podcast bude úplně z jiného soudku než ten předchozí, který byl o knížkách, a tento bude o neméně důležité oblasti, a to je jídlo. Já nevím, jak vy, ale já vždycky, když někam jedu nebo cestuju, tak mě velmi zajímá místní kuchyně, místní zvyky v oblasti stolování, různé zajímavosti, protože si myslím, že skrz tu gastronomii prosvítá právě i kultura té dané země,

(01:00) a proto jsem si říkala, že by i pro vás mohlo být zajímavé slyšet něco o tom, co je v České republice typické, co jíme, jak jíme a podobně, a možná už spoustu věcí z toho znáte, ale třeba tam budou nějaké novinky, které třeba potom můžete i sami ochutnat. Jinak na úvod bych ještě ráda zmínila, že v ČR v dnešní době, stejně jako asi všude jinde na světě, dochází k takovému míchání vlivů, a to, co tady jíme každý den, není jen ryze české, ale máme tady velmi oblíbenou italskou, asijskou nebo vlastně jakoukoliv jinou kuchyni, takže to není tak, že to co vám tady budu povídat, bychom jedli k snídani, obědu a večeři, ale vzhledem k tématu tohoto podcastu,

(02:00) který má být o českém jídle, budu mluvit skutečně o těch tradičních pokrmech. A jenom ještě taková technická poznámka: v tomto podcastu bude asi spoustu různých slov, které se tedy vážou k jídlu a které třeba nemusí být úplně jasné, takže pokud čemukoliv z toho, co budu říkat, nebudete rozumět, nebudete schopni to třeba zachytit a budete se na to chtít dozeptat nebo to dovysvětlit, tak mi prosím určitě dejte vědět, nejlépe do komentářů nebo do zpráv na Facebooku Czech with Iva a já velmi ráda zodpovím veškeré dotazy. Tak můžeme na to. Takovou pomyslnou jedničkou v těch tradičních českých pokrmech je podle mého názoru takzvané vepřo-knedlo-zelo, což je tedy hlavní chod,

(03:00) obědové jídlo. Jenom na okraj, pokud jde o to stolování a různé zvyklosti, tak v ČR typicky to hlavní jídlo je oběd, a večeře je potom menší jídlo, protože např. v některých jiných kulturách často bývá večeře hlavní jídlo. Tak u nás to je oběd, a potom samozřejmě záleží na každé které rodině, jak to je přizpůsobeno vzhledem k jejich životnímu rytmu, práci, a podobně, ale bývá to oběd, tak proto říkám obědové jídlo – vepřo-knedlo-zelo - což je tedy vepřové maso s knedlíkem, možná ten knedlík tady úplně výjimečně řeknu i anglicky – knedlík je „dumping“ – a je to vlastně příloha, která je z těsta, a k tomu se podává bílé nebo červené zelí. A je to velmi takové syté jídlo.

(04:00) Pro tu českou kuchyni jsou takové jakoby hutné pokrmy poměrně typické a hned v závěsu za vepřem-knedle-zelem je svíčková na smetaně, což je taky hlavní chod, a to je hovězí maso – svíčková – podle toho ten název – s takovou jakoby typickou omáčkou masovo-zeleninovou, podává se to rovněž s knedlíkem a se smetanou a brusinkami, a podobně jako svíčková máme potom v české kuchyni další omáčky, které jsou syté, jsou hutné, a to ze spousty různých surovin, které si můžete představit, například rajská omáčka z rajčat nebo koprová omáčka z kopru a podobně. Ještě k těm knedlíkům, které jsem tady zmínila jako přílohu,

(05:00) ať už k tomu vepřovému masu nebo k hovězímu, ke svíčkové, tak v ČR také rádi, velmi rádi mlsáme a jíme ty knedlíky, které jako příloha jsou podávány na slano, tak je jíme také někdy na sladko, a to nejčastěji s ovocem - ovocné knedlíky, například s jahodami, s borůvkami, nebo taky se můžou plnit tvarohem, povidly a vlastně fantazii se asi meze nekladou, takže to je ještě další varianta těch knedlíků, a pokud jde o nějaký přesný recept, tak těch je spousta, je spousta různých receptů a těst, z kterých se dají knedlíky dělat, já musím sama za sebe říct, že na tohle zrovna expert nejsem, takže to by asi byla otázka na někoho jiného,

(06:00) ale knedlíky jsou velmi význačná část té typické české kuchyně, a proto je teď tady zmiňuju. A když zůstaneme ještě u těch hlavních chodů, hlavních jídel, tak rádi taky v ČR jíme takzvaný řízek, nebo taky v němčině schnitzel (šnicl), s tím že ten německý název s tím, jak sousedíme s Německem, Rakouskem, tak v ČR je ten název schnitzel zažitý, a je to tedy smažené maso, ať už vepřové nejčastěji nebo třeba také kuřecí. A v restauracích také často míváme, a to asi je možná rarita, protože nikde jinde na světě - nebo nechci samozřejmě lhát - ale myslím, že jsem to nikde jinde neviděla, a to je smažený sýr, což je osmažený kousek sýra, bývá to často eidam nebo to může být taky hermelín,

(07:00) ten jíme třeba s hranolkama nebo s bramborama, záleží samozřejmě na chuti, ale pokud budete v ČR, tak není to úplně teda nejzdravější jídlo, což ostatně nejsou asi ani ty předchozí, co jsem říkala, ale rozhodně stojí za to to ochutnat, protože je to – možná to není úplně typické jídlo – ale je to prostě to, co tady hojně jíme a co možná nikde jinde neochutnáte. A jak už jsem tady nastínila u těch sladkých ovocných knedlíků, tak v ČR rádi mlsáme a máme tady poměrně velkou škálu různých receptů na sladké věci, jako jsou buchty, nebo koláče, zejména buď tedy tvarohové, povidlové anebo makové, s tím, že mák se také v české kuchyni

(08:00) často používá a je to možná poměrně zvláštní pro třeba některé z vás, kteří jste z jiných zemí, protože jinde se mák považuje v podstatě za drogu, protože se z něj mimo jiné vyrábí opium, ale samozřejmě opium není ta forma, v které ho používáme v české kuchyni :), a mák jako takový tady jí v rámci těch sladkých jídel i malé děti a je to velmi oblíbené. Babičky často pečou u nás různé ty buchty, různé koláče, nebo velmi oblíbená je například bábovka, což je dezert, který je v takové typické kulatě formě s otvorem vevnitř, ten tvar přímo se jmenuje bábovka, a zase těch receptů, jak můžete bábovku upéct

(09:00) je spoustu, já mám třeba ráda tvarohovou bábovku, která se dělá s tvarohem, a často to bývá tak, že každá rodina - rodiny často mívají různé recepty, které se třeba předávají z generace na generaci a které potom ty děti a ti další následovníci mají prostě oblíbené už jenom proto, že jsou to recepty a dezerty, které znají z dětství a které jim připomínají vlastně tu rodinnou atmosféru, protože možná nějaké ty víkendy, neděle jsou pro pečení tady těch dezertů typické. No a když jsme u sladkého, tak u toho ještě chvíli zůstaneme, protože nesmím zapomenout to, že o Vánocích, což samozřejmě samo o sobě je období, kdy každá země má spoustu svých gastronomických

(10:00) zvyklostí, tak v ČR pečeme vánoční cukroví, což jsou takové drobné dezertíky, může to být v podstatě cokoliv, často to bývají takové křehké malé rohlíčky – vanilkové rohlíčky – nebo perníčky z medového těsta, nebo třeba včelí úly, a tady právě – já už jsem to zmiňovala, ale u toho vánočního cukroví je to vidět ještě víc než u čehokoliv jiného, že v každé rodině se proste opakují ty stejné recepty a děti často potom některé ty druhy cukroví přímo vyžadují a těší se na ně celý rok, protože se to většinou dělá jen o Vánocích. Ty Vánoce jsou samy o sobě velmi pěkné téma a nejen teda v oblasti jídla, ale samozřejmě těch tradic a věcí, které v každé zemi se každý rok dělají –

(11:00) a tohle je teda o jídle – takže možná teda jenom ještě zmíním, co je pro nás hlavní pokrm o vánocích, a to je ryba, je to smažený kapr a je to bramborový salát, což je salát z brambor, různé zeleniny, sterilovaných okurek a tatarky nebo jogurtu, a to už každá rodině jiný ten recept. Já se v tomhle asi poměrně opakuju, ale mě tím celým tématem vlastně prolíná to, že to jídlo je hrozně, hrozně vztáhnuté i na ten rodinný život a spoustu věcí si každý z nás v té rodině přizpůsobujeme, ať už teda jako chuťove ty recepty, nebo potom při jaké příležitosti to které jídlo jíme, a to mně na to přijde hrozně pěkný, že vlastně je to tak rozličný, i když

(12:00) jsou tam ty společné znaky - asi něco z toho, co jsem vypíchla, i když samozřejmě to taky není všechno, protože v Česku najdete spoustu dalších jídel, která jsou tady a která třeba nejsou úplně jinde, ale tak samozřejmě je to nějaký výběr, který mě tak nějak napadl, když jsem přemýšlela o tomto tématu. A ještě na závěr toho podcastu o jídle mi dovolte malou odbočku a tip na drink, na nápoj, a nebude to tedy alkohol, protože o alkoholu bych možná mohla natočit nějaký další podcast, protože v ČR máme spoustu různých druhů alkoholu, který mají hlubokou - nebo dalekou - historii a které se tu hojně požívají, ale teď bych ráda mluvila o jiném, o nealkoholickém nápoji, který je pro mě osobně velmi spjat s ČR a který osobně

(13:00) celkem postrádám, pokud jsem v zahraničí, protože kromě Česka a Slovenska to asi neseženete úplně v každé restauraci, tady je to skutečně skoro všude. A to je nealkoholický nápoj, který se jmenuje Kofola a který je trošku podobný Coca-cole, abych to k něčemu připodobnila, až na to, že podle mého názoru je bezkonkurenčně Kofola lepší :), což teda berte jako ryze subjektivní tvrzení. Je to teda bublinkový, sycený nápoj, má takovou černou barvu, a je teda sladký, ale není tak sladký jako Coca-cola, je trošku míň sladký. A mě by zajímalo, pokud jste třeba už v ČR byli nebo tady žijete nebo studujete nebo pracujete, tak jestli jste Kofolu ochutnali – což věřím, že pravděpodobně ano, pokud jste sem zavítali do našich krajin –

(14:00) a jaký na ni máte názor. Protože já musím říct, že já jsem se v minulosti setkala s názorem, třeba když tady byly nějaké kamarádky ze Španělska, že jim tam Kofola vůbec nechutnala, že to braly jako takový slabý odvar Coca-coly, a já teda rozhodně dávám přednost Kofole, ale možná je to prostě o tom, na co je člověk od útlejšího věku zvyklý, takže budu ráda, když mi dáte vědět a budu taky moc ráda, když mi dáte vědět, jaká jídla vám třeba v ČR chutnaly, nebo nechutnaly, nebo jestli vám něco chybí v tom mém výběru anebo jestli je třeba něco, co vás překvapilo, budu ráda za jakákoliv doplňující fakta nebo dotazy na Facebooku Czech with Iva. A já moc děkuju, že posloucháte moje podcasty, kdybyste měli tipy na něco dalšího, co byste chtěli z té české kultury - nebo nejen kultury - ale z toho českého prostředí slyšet, tak mi určitě dejte vědět. A já už zase koukám, že jsme přetáhli takovou tu čtvrthodinku, kterou jsem si vytyčila jako možná takový ideální čas podcastu, aby to nebylo příliš dlouhé, takže já vám moc děkuji za vaši pozornost u toho dnešního dílu a budu se těšit zase příště.